úterý 21. září 2010

Turnaj 10 let EPCOS; Loučná nad Desnou

Chemické stopy zůstávající za dopravními letadly se spojily v olověnou clonu, která se rozprostřela po celé obloze a nedovolila slunci, aby svými paprsky prosvětlilo a prohřálo šedé a opuštěné město. Studený déšť zaháněl promoklé postavy zpět do suchých budov a udržoval v ulicích tichou prázdnotu a schizofrenní náladu. Pouze pár odvážlivců nedbalo varování živlů a s batohy na zádech se vydalo vstříc mnohem drsnější realitě.

Toho dne se mělo oddělit zrno od plev. Pouze ti nejotrlejší z otrlých byli toho dne připraveni postavit se do arény plné bláta a vody. Drsní novodobí gladiátoři se měli utkat mezi sebou, aby pobavili kastu přítomných diváků lačnících po krvi. A tomu všemu přihlížel jeden člověk. Jediný člověk s absolutní mocí, který rozhodoval o životě a smrti bojujících skupin. Člověk se spirituálními zkušenostmi. Ano. Michal Gross.

U příležitosti desátého výročí působení EPCOSu s.r.o. v Šumperku se v Loučné nad Desnou v rámci podnikové oslavy konal v sobotu 4.9.2010 i futsalový miniturnaj. Přihlášení hráči se shromáždili v šatně, kde se po hromadném obnažení rozlosovali do čtyř mužstev.

Kojoti - Jiří Vráždil, Roman Weinlich, Radim Piňos, Jiří Horák, Čestmír Jarolím, Josef Viktořík

Brasil - Karel Hůlka, Ladislav Sita, Carlos Hörlle, Miroslav Rýznar, Stanislav Rýznar

Pašeráci - Lukáš Škalda, Jiří Katzer, Zdenek Zimmermann, Petr Šindler, Jiří Dostál

Dyslektici - Jiří Fibigr, Marcos Hörlle, Onřej Vacenovský, Aleš Vařílek, Karel Slončík

Síly byly po losu velice vyrovnané a ani jeden tým nebyl vyloženým favoritem i když o mužstvu Dyslektiků se v kuloárech šuškalo, že budou těžko k poražení. Možná toto stigma Dyslektikům svázalo nohy a zápasy se vyvíjely poměrně nečekaně. A možná je také svázal název týmu, který jim přiřkl nepřejícný a zlomyslný jedinec ze soupeřícího týmu, aby tak oslabil jejich sílu a pochroumal sebevědomí. Byl to rozhodující tah?

Bohužel zápis z turnaje byl ztracen pravděpodobně během následujících oslav ve víru šíleného diskotance sv. Víta na ztrouchnivělém tanečním parketu. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že z něj byly ubaleny pochybné cigarety, které poté byly vykouřeny pod DJovým pultem v elektrizujícím přítmí. Autor článku má tedy k dispozici pouze vlastní vzpomínky, které jsou poněkud rozmazané díky tomu, že po turnaji polknul kuřecí steak bez kousání načež ztratil vědomí a probudil se až po vypitém pátém pivu se svítícím náramkem na levém zápěstí.

Vítězem turnaje se po stabilně kvalitních výkonech a nejdůležitějším zlatém gólu Ladislava Sity v posledních vteřinách posledního zápasu stal tým Brasil. Síla týmu byla vybudována na emotivních základech, kdy před turnajem v šatně poznal autor článku, podle nepřirozeně huňatého ochlupení zad, svého dávno ztraceného nevlastního bratra Stanislava. Což korunoval Karel Hůlka svým nadpřirozeně huňatě ochlupeným břichem a zjištěním, že také patří do rodiny přes devatenácté koleno. Ladislav Sita ani Carlos Hörlle na sobě žádná rodinná znamení neshledali ale emoce ostatních spoluhráčů spojily pět mužů v jediný, perfektně šlapající celek.

Druhé místo vybojoval tým Kojotů a to díky tomu, že se v jejich řadách nacházel nejlepší střelec turnaje Jiří Horák, který si dokonce na konto připsal hattrick. Za týmem Brasil totiž skončily zbylé tři týmy se stejným počtem bodů a rozhodovaly vstřelené branky. Radim Piňos zajišťoval kreativitu mužstva, Roman Weinlich s Čestmírem Jarolímem jistotu v obraně, Jiří Horák branky, Josef Viktořík MDF stěnu v brance a Jiří Vráždil se staral o to, aby byl na každém záběru přítomného fotografa.

Zkušený Lukáš Škalda se chopil vedení mužstva Pašeráků, kteří profesorským fotbalem vybojovali třetí místo. Jiří Katzer brousil se Zdenkem Zimmermannem křídelní prostory a Petr Šindler brousil protihráče. Neprůstřelnou vestu ve své svatyni roztáhnul Jiří Dostál.

Hořkou pachuť prohry a poslední místo oplakal tým Dyslektiků. Ambice nejsilnějšího mužstva se rozplynuly po zásahu plazmové zbraně mimozemských nájezdníků v neviditelných létajících talířích. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč buldočí výkon Jiřího Fibigra, zkušená hra Karla Slončíka, nevyčerpatelný náboj energie Marcose Hörlleho, technická ekvilibristika Aleše "Wařmena" Vařílka a metané kozelce brankaře Ondry Vacenovského, neskončily zákonitou výhrou.

Sekretariát sportovního týmu SPORT.EPCOS by tímto chtěl poděkovat všem hráčům, kteří se zúčastnili a zejména hráčům kmenovým, kteří dokázali, že peníze investované podnikem do sportovního vyžití zaměstnanců, nejsou peníze vyhozené oknem.

Chlapci děkujeme, má to smysl!

Fotografie z turnaje na webu http://sportepcos.blogspot.com/

čtvrtek 1. července 2010

O pohár ředitele PRAMETu 2010-06-05

5. 6. 2010 bylo krásně. Po sérii propršených dní, ba i týdnů zničehonic vyšlo slunce a chystalo se vytáhnout všechny na čerstvý vzduch. Ne tak skupinu nohejbalových nadšenců, kteří si to namířili do tělocvičny III. ZŠ, aby zde propotili den pod střechou v rámci pravidelného nohejbalového turnaje O pohár ředitele PRAMETu za účasti zaměstnanců obou společností. Tentokráte se letní turnaj nekonal v areálu hasičské zbrojnice anóbrž v tělocvičně a to z toho důvodu, že po poslední nohejbalové akci EPCOSu a PRAMETu museli hrdinní hasiči vykopat a vyměnit antuku na obou dvorcích a areál zbrojnice vysířit a vypálit plameny likvidujícími všechny nežádoucí organismy a patogeny. Hasičský sbor také zvažuje podání žaloby za veřejné pohoršení a nabádání k protistátní podvratné činnosti.

EPCOS se tentokrát vytasil s rekordními sedmi týmy ve složení:

Chuck Norris Gang

Jan Šimeček, Zbyněk Šíbl, Miroslav Rýznar

Grošáci

Michal Gross, Pavel Zatloukal, Čestmír Pekárek

Krátké šlachy

Libor Bryx, Lukáš Škalda, Martin Komínek

Amatéři

Roman Weinlich, Jaroslav Tureček, Ondřej Vacenovský

Nelidské zdroje

Petr Štěpánek, Jiří Katzer, Zbyněk Miler

Micubišiho děti

Aleš Vařílek, Stanislav Berger, Ivo Panák

Zirkoni

Milan Hubáček, Pavel Holínka, Jan Jarolím, Čestmír Jarolím

EPCOS o dva týmy převýšil počet týmů PRAMETu a prakticky tak získal početní výhodu, která ale hraje roli maximálně ve válce (a to ne vždycky) ale ne při nohejbalu. Bohužel hrající redaktor a větší počet mužstev než dvě je pro přesné zachycení turnaje nepřekonatelná překážka a proto se budeme věnovat spíše mužstvům a jejich přednostem či slabinám než jednotlivým zápasům.

Chuck Norris Gang – jediný tým, který má ve svém středu (resp. na síti) hráče, který dokáže udělat rozštěp bez rozcvičení a bez předchozího varování, čehož využívá zejména proti psychicky labilním soupeřům. Tým je to kompaktní a při dobré psychické pohodě je schopen ohrožovat i nejlepší družstva avšak dobrá psychická pohoda se objevuje zřídkavě a tak Chuck Norris Gang (dříve Pramet Terror) pravidelně okupuje první místa druhé poloviny startovního pole.

PLUSY: moment překvapení

MINUSY: pasivní hra

Grošáci – nový tým, avšak z velmi zkušených hráčů, kteří svoji zkušenost nedokázali přetavit v cenný kov. Jejich neúspěch působí až podezřele, vzhledem k tomu, že na jejich neúspěch byl v Tip-sportu vypsán vysoký kurs a Michal Gross po turnaji potřeboval rychle odejít a byl poté asi týden nezvěstný, načež se opět objevil ale s novým autem. Redakci velmi zajímá výsledek Grošáků na příštím turnaji, kdy bude vypsán vysoký kurs na jejich úspěch. Vyhrají? Aneb potřebuje Čestmír Pekárek nové auto?

PLUSY: velké zkušenosti

MINUSY: nedostatek bojovnosti všech hráčů, chybí týmový duch

Krátké šlachy – tým s ligovým hráčem, který dal přednost práci na lisovně MAG před profesionálním nohejbalovým klubem SK Fußtennis macht Frei – Bludov, Liborem Bryxem, který svými gumovými klouby drží tento tým na předních příčkách. Jeho smeče přivádí soupeře k bezradnému fňukání a zoufalým gestikulacím. V poslední době se pravidelně umisťují na předních příčkách a nesmíme opomenout, že Krátké šlachy patří k nejlepším týmům EPCOSu.

PLUSY: zkušenosti Libora Bryxe

MINUSY: zkušenosti Libora Bryxe

Amatéři – tým, který neváhá obětovat vlastní zdraví pro úspěch celého kolektivu. Sado-masochistické smeče dua Tureček-Vacenovský nutí organizátory mít připravený telefon s rychlou volbou čísla 155. Při správné volbě hráče na síti je útočná síla velmi intenzivní a solidně odvedená práce na příjmu dotváří kompaktní výkonnost Amatérů, jejichž ambice vždy právem směřují mezi nejlepší týmy.

PLUSY: někdy výborná hra na síti

MINUSY: někdy zbrklá hra na síti

Nelidské zdroje – mysteriózní tým s mysteriózními výkony. Redakce Zpravodaje byla požádána o pomoc při pátrání po záhadě trojúhelníku Štěpánek-Katzer-Miler. Jejich výkonnost na začátku turnaje je nekompromisní a nedávají nikomu šanci, avšak s přibývajícím časem se jejich schopnost bodovat vytrácí kamsi mimo nohejbalové hřiště. Postup ze skupiny mezi první čtyři mají vždy jistý, ale tím jejich vítězné zápasy končí. Redakce bude kontaktovat známého záhadologa Ivana Mackerleho, s žádostí o audit týmu Nelidské zdroje.

PLUSY: v základní skupině k neporažení

MINUSY: tajemná a nevysvětlitelně vypočitatelná recesivní výkonnost

Micubišiho děti – tým, pro jehož komentář se těžce hledají slova. Ambice týmu vymizely po prvních odehraných míčích. Nedostatek komunikace a špatná volba rozestavení hráčů v poli zapříčinily, že se mužstvu nepodařilo naladit na vítěznou vlnu a tým turnajem prošel jako mutující pubescent pláží plnou polonahých adolescentek – vzrušený a neúspěšný. Frustrace z nevyhraných utkání zhoršila již tak špatnou komunikaci a Micubišiho děti mají do příštího turnaje na čem pracovat.

PLUSY: hráči se jako jedni z mála neopíjeli

MINUSY: nedostatek komunikace a týmové soudržnosti

Zirkoni – tým s rodinnými vazbami na pražskou Slavii se turnaje zúčastnil pouze z exhibičních a propagačních důvodů avšak na jejich hře to bylo pramálo poznat. Jednotnými dresy a uvolněnou hrou, ne však lehkomyslnou, působil žlutý tým jako zjevení siluety Panenky Marie Podsrpenské na kyselým deštěm promáčené zdi. Spolu s týmovou komunikací na reprezentační úrovni je mohlo spojení všech zmíněných faktorů vynést na přední pozice, avšak neúspěšný boj s technikou odsoudil Zirkony do druhé poloviny startovního pole.

PLUSY: výborná komunikace, nasazení

MINUSY: technika

Bohužel se redakci do uzávěrky nepodařilo zajistit oficiální výsledky turnaje. Ty však pro tyto mladíky nejsou důležité. Podstatné pro ně je strávit krásný slunečný den v parné tělocvičně a se zapařenými půlkami se vztekat nad každým pokaženým míčem. A kdo ten den neodešel s vlkem, odešel alespoň s přesvědčením, že příště to bude určitě lepší…

Na závěr je nutné nezapomenout a poděkovat kolegům ze spřáteleného podniku PRAMET za příkladnou organizaci a Jiřímu Fibigrovi a Jaroslavu Milotovi za štědrý příspěvek na sportovní vyžití spokojených zaměstnanců.

O pohár ředitele PRAMETu 2010-06-05

pátek 15. ledna 2010

Ledově ostří

Setmělou halou se rozléhaly osamocené kroky. Ozvěna byla umocněna váhavým tichem, které narušovaly pouze tlumené hlasy vycházející zpoza jedněch z mnoha dveří rozesetých po stěnách haly. Právě ony dveře skrývající jediný zdroj hluku v temné hale se otevřely a nevelký půlkruh světla na okamžik vnesl známky života do chladného prostoru. „Ty voe, on má fakt zmijovku.“ Ozvalo se z tepající místnosti a zavírající se dveře s hlučným vrznutím utlumily hlasitý řehot a opět vrátily halu do říše tmy. Kolem hlavního vchodu proběhl s ustrašeným štěknutím toulavý pes a zmizel za plechovým plotem…

Díky organizačním schopnostem a neutuchající touze Miroslava Křenka a nabytým hokejovým zkušenostem Jiřího Schöna s chodem zimní haly v Šumperku se 7.1.10 podařilo zorganizovat akci, dříve mnohými škarohlídy a morousy považovánu za nemožnou a to skutečné hokejové utkání na zimním stadionu v Šumperku.

Na „zimáku“ se sešla sestava vskutku „vyrovnaná“. Od každého stupně hokejové výstroje a bruslařských schopností něco. Ivan Mazáč s tlumivou zmijovkou na hlavě a neuvěřitelným úsměvem po celou dobu zápasu (kdo neviděl, neuvěří), Michal Gross s univerzálním kulichem pod kterým skrýval 17 náhradních puků a termosku s horkým čajem, Jiří Vráždil se lvíčkem na prsou a s třiceticentimetrovou hokejkou, kterou si ještě jako malý chlapec koupil jako suvenýr na svém prvním výletu do Šumperka, David Řepa s profesionální výstrojí z džínoviny a s bruslemi s invertovaným žlábkem, Jiří Bauer s anatomicky tvarovanou helmou, která mu přidávala na výšce dobrých sedmdesát centimetrů a nebýt nízkého stropu v hale, stal by se nejobávanějším hráčem na ledu. Nesmíme zapomenout ani na Jana Šimečka a jeho vypůjčené kompozitové brusle a super těsné hokejové kalhoty, které jsou teprve ve vývoji ve firmě Nike Bauer a na testování u něj a u kanadského mužského národního baletu v Ottawě, Zbyňka Šíbla s takovým startem na puk, že když se dostal na místo přihrávky, byl již puk mezi ostatními na střídačce, Čestmíra Pekárka, který se od mantinelu odrážel zásadně hlavou a přihrávky přebíral pouze vleže, Miroslava Křenka, jehož juniorská červená helma téměř vždy signalizovala odpískaný ofsajd a neznámého sebevraha, který se pouze s bruslemi na nohou a hokejkou v ruce vždy vrhal střemhlav proti mantinelu až jeho svetr s norskými vzory byl záhy obalený krvavým sněhem. Druhý konec hokejových nadšenců byl reprezentován Čeňkem Dresslerem, Ondřejem Dostálem a Jiřím Schönem, jejichž hokejové schopnosti a perfektní výkon (byť omezený na minimum přijatelné pro ostatní) nelze nijak vtipně komentovat.

Ostatní hráči již ničím zvláštním reportéra neupoutali. Zápas se odehrával ve velmi přátelské až rozverné atmosféře. Hráči se rozdělili podle dresů na bílé a barvené a rasově nespecifikovaného Jaromíra Čížka, který vzal své nejlepší pyžamo a zápas rozhodoval.

Díky bruslařským schopnostem měli bílí velkou převahu, pouze se bránili, a když se střemhlav vrhnuli do útoku, tak byli zastaveni odpískaným ofsajdem, jehož dodržování nevěnovali někteří hráči žádnou pozornost. Skóre otevřel Jiří Vráždil. Svoji úlohu v mužstvu vzal poněkud vážně neboť po vstřelené brance dobruslil ke střídačce a na imaginární postavu v pozadí zavolal „Díky, že jsi mě dneska postavil, Růžo.“ Po druhém gólu se již na svého imaginárního přítele pouze usmál. Další branky následovaly od ostatních hráčů a skóre se zastavilo na výrazném rozdílu ve prospěch bílých.

Skóre ale nebylo tím hlavním, proč se hokejový zápas uskutečnil. Šlo zejména o lásku ke sportu a pohybovým aktivitám všeho druhu, což je jedna z důležitých vlastností člověka. Autor článku tento „mač“ považuje za jasný důkaz toho, že netřeba dokazovat ostatním (nebo sobě) svoje schopnosti, pokud chce člověk sportovat. Stačí pouze propocené oblečení a dobrá nálada. A to je podstatné.

Fotografie z utkání na:

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20100107LedoveOstri#

Další fotografie ze všech sportovních akcí zaměstnanců EPCOSu a zápisy z utkání na novém webu

http://sportepcos.blogspot.com/

sobota 9. ledna 2010

2010-01-07 Ledově ostří

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20100107LedoveOstri#

2009-06-08 Nohejbal

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20090608Nohejbal#

EPCOS_vs_PivotSHM_2009-10-07

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/EPCOS_vs_PivotSHM_20091007#

2009-03-29 Turnaj

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20090329Turnaj#

FC EPCOS vs Pivot-SHM 2008-08-27

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/FCEPCOSVsPivotSHM20080826#

2008-05-24 Nohejbal

Indoor Turnaj zima 2007-12-15

FC EPCOS vs SHM-Pivot 2007-10-10

http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/FCEPCOSVsSHMPivot20071010#

FC EPCOS vs SHM-PIVOT 2007-08-29

FC EPCOS vs SHM-PIVOT 2007-06-26


EPCOS Šumperk vs. Pivot–SHM 2009-10-07


Zpěv ptáků jakoby předesílal atmosféru fotbalového odpoledne na hřišti v Rudě. Ve vzduchu bylo cítit seno, žhnoucí paprsky podzimního slunce barvily kůži do hněda, v místních hospodách teklo pivo proudem, z kopců se vraceli snědí sekáči s kosou na rameni, spoře oděné pradleny u řeky tloukly prádlo kameny a fotbalový areál se pomalu dělil na žlutou a bleděmodrou polovinu.

Tým Pivotu-SHM zápas nepodcenil a již sestava napovídala, že vítězství je cílem nejenom hráčů v bleděmodrém. Zarputilé výrazy a stažená obočí protahujících a rozehřívajících se hřáčů Pivotu-SHM prudce kontrastovala s lehkovážností až benevolencí skupiny na opačném konci hřiště, odkud se ozývaly žertovné průpovídky a spontánní výbuchy smíchu. Možná to byl také jeden z důvodů, proč po úvodním hvizdu žluté družstvo působilo poněkud zakřiknutě. Určitě k tomu přispěl i nejaktivnější záložník EPCOSu Pavel Zatloukal. Téměř každou přihrávku, která se dostala na jeho kopačky, zakončil smrtonosnou dělovkou. I když se teprve zastřeloval, jeho počínání působilo v řadách Pivotu-SHM zkázu rovnající se El Niňu. Záložníci volali obranu do zbraně, obránci se spoléhali na brankaře a ten pod náporem kolem svištějících míčů uplakaně volal na své spoluhráče, že tohle si nedomluvili, že původní dohoda zněla: „Opřeš se o tyčku a v polovině zápasu půjdeš na druhou stranu.“ Zápas ale pokračoval dál a po úvodních palebných deseti minutách se Pavlovi Zatloukalovi začalo kouřit z kopaček a hráči v kanárkových dresech se dostali ke slovu. Pokud se vůbec dostali přes výborně bránící zálohu ve složení Škalda-Zimmermann-Zatloukal-Štěpánek narazili na atomový kryt, který tvořily čtyři betonové stěny s titanovou armaturou Bryx-Pekárek-Rýznar-Vařílek. Obrana byla neočekávaně natolik sehraná, že pokud vyjímečně někdo propadl, okamžitě jej zastoupil spoluhráč, který jakýkoli náznak šance rázným zákrokem smetl ze hřiště. Patřičným důrazem bylo žlutomodrým hráčům naznačeno, že brankář Vráždil je týmový poklad, který nesmí být rušen při družném rozhovoru s fanoušky. Zejména Čestmír Pekárek svojí hlavou nacházel míč ve vzduchu jako první a svojí aktivitou odsoudil žluté útočníky do rolí splašených zajíců běhajících po čerstvě posečeném poli. To platilo zejména na hráče, kteří se k Vráždilově svatyni snažili proniknout pomocí ostrých loktů a herním stylem typu „Uhni, nebo z tebe zbude jenom kuří oko na mým palci“. Silácká slova ztrácela postupně na významu a EPCOSí obrana se vysouvala k polovině.

V držení míče tým EPCOSu jednoznačně dominoval. Hrálo se víceméně před soupeřovou brankou. Na světelné tabuli stále svítily dvě nuly a z klece byl vypuštěn Kraken, nositel zkázy pro Pivot-SHM. Po ukázkové individuální akci Pavla Zatloukala a přihrávce do vápna, se k míči dostal Zbyněk Šíbl a střelou k tyči donutil brankáře ke zbytečné robinzonádě. EPCOS vedl 1:0 a tlak neustával. Pravé křídlo Petr Štěpánek na sebe vázal bránící hráče a vytvářel tak prostor pro technické finesy Zdenka „Billyho“ Zimmermanna a mazácké kličky Lukáše Škaldy. Střídající Michal Gross vnesl do hry ještě více klidu a společně s Pavlem Žižkou důsledně plnili defenzivní povinnosti, čímž usnadňovali práci obraně a Aleš Vařílek mohl uplatnit svoji fyzičku v záloze. Do obrany vystřídal i Jan Šimeček a společně s Liborem Bryxem vytvořili duo zkázy a i přes své neukojené útočné choutky vystavěli na velkém vápně obranný val, přes který se přecházelo velice složitě.

Avšak v obraně Pivotu-SHM hořeli i kolem poletující komáři. Po učebnicově kopnutém rohu Martinem Polákem, vsítil Zbyněk Šíbl hlavou druhou branku. Martin Polák na hrotu byl vůbec velmi platným hráčem. Pro míče si chodil do zálohy k Lukášovi Škaldovi a svojí rychlostí působil notné problémy. Jeho nadměrná aktivita byla oceněna gólem, kdy na hranici ofsajdu dostal přesně načasovanou přihrávku od Zbyňka Šíbla a stačilo mu překonat pouze brankáře. Stalo se a EPCOS vedl již 3:0. Polákovo víření neustávalo, avšak jeho další branka nebyla uznána kvůli signalizovanému ofsajdu. S tím nesouhlasil Pavel Zatloukal, který chtěl Pivot-SHM poslat do šaten se čtyřgólovým mankem. Po kombinaci v záloze se chopil míče a zrychlením se dostal na úroveň velkého vápna, odkud pro něj nebyl problém poslat míč k jedné z tyčí. EPCOS vedl 4:0 a chystal se na přestávku. Ne tak útok Pivotu-SHM. Jedna ze sporadických akcí byla ovinuta zápachem nebezpečí, a proto modrá obrana na hranici velkého vápna zatáhla za záchrannou brzdu. To se nelíbilo sudímu, který odpískal přímý volný kop. Přesně kopnutá standardní akce donutila brankáře Vráždila vzpomenout si na oblíbený komiks Gumový muž. Bohužel ani zdvojnásobení délky jeho rukou nebylo dostatečnou obranou proti letícímu míči a zvuk jeho trhajícího se dresu doprovázel první gól Pivotu-SHM.

Tzv. gól do šatny měl zřejmě větší sílu, i za tak extrémního skóre, než jak si kdokoliv na hřišti myslel. Ve druhé půli minimálně polovina hráčů EPCOSu zmizela ze hřiště do jiné (pravděpodobně vyšší) dimenze. Střed hřiště zel (až na žluté výjimky) prázdnotou a o pomoc zoufale křičící obrana EPCOSu se snažila popřít veškeré fyzikální zákony. Test přišel záhy. Nedorozumění obrany s brankářem Vráždilem skončilo druhým gólem v síti EPCOSu a muselo se stát něco transcendentálního, co by hráče v bleděmodrých dresech uchránilo od pohromy. Míč létal Vráždilovým pokutovým územím jako létající talíř s poškozeným motorem. Několik standardních akcí bylo zažehnáno pouze díky perfektnímu odhadu na balón Pavla Zatloukala, který mohutně vypomáhal obraně. Modlitby brankaře EPCOSu, který jako mladý chlapec strávil dětství v ministrantském hábitu, byly nakonec vyslyšeny a pomoc z nebes byla seslána. Mohutný paprsek silného bílého světla z nebe osvítil za temného hučení Zbyňka Šíbla. Ten se po přihrávce ze zálohy ujal míče a bez okolků rozvlnil síť za zády zklamaného brankáře Pivotu-SHM. V tu ránu, jako by hráčů EPCOSu byl dvojnásobek. Identické dvojče Martina Poláka vsítilo další branku po které se nerozpakoval ani Zdenek Zimmermann a uzmul pro sebe přihrávku Zbyňka Šíbla adresovanou Polákovi a po třech kličkách brankaři, zavěsil. Hra žlutých se rozsypala a jejich kapitán nabízel rozhodčímu sedmdesát korun za předčasné ukončení zápasu.

Nestalo se tak a naopak měl Pavel Zatloukal pocit, že soupeřův brankář si ještě pořádně nezachytal. Z patnácti metrů napřáhnul a vyslal nadzvukovou rychlostí betonový projektil, který brankáři musel zákonitě zlomit obě ruce. Ohlušující rána se ozvala až chvíli po jeho zásahu a z místního kostela se vzneslo hejno holubů. Do nastalého ticha vstoupil Zbyněk Šíbl a vyraženou ránu usměrnil zpět do branky a uzavřel tím gólový příděl na 8:2.

Celý zápas včetně pozápasového poklábosení se odehrál v přátelské atmosféře, což sportovní utkání povýšilo na společenskou akci a výjimečný duševní zážitek.

FC EPCOS vs. FK SEMTEX 2008-09-24

24.9.08 změřili své síly hráči EPCOSu a futsaloví specialisté FK SEMTEX Šumperk. Utkání se konalo na umělém trávníku Tyršova stadionu v rámci pravidelného EPCOSího tréninku hrazeného již několikátý rok společností EPCOS.

SEMTEX nastoupil ve velice sebevědomé sestavě a během zápasu si musel vypomáhat hráči z řad EPCOSu, což odnesl Marek Studený, který však své, dočasně bývalé, kolegy vůbec nešetřil a naopak hráčům ve žlutém dokazoval, že není radno podceňovat tým soupeře, jehož hráči na první pohled vypadají obtloustle, intelektuálně, pohodlně či jinak fyzicky omezení. To však vyšlo najevo až v průběhu zápasu. Začátek se odehrával v režii SEMTEXu a úsměvy na tvářích jeho hráčů dokazovaly onu bláhovost a naivitu, se kterou tým EPCOSu vyzvali k přátelskému utkání. Skóre otevřel SEMTEX a vzápětí přidal i druhou branku, což bylo pro hráče v světle modrých dresech něco jako červené trenky pro španělského býka, který byl dlouho odříznutý od světa.

Odvážné střely z poloviny hřiště donutily hráče ve žlutém zatáhnout obranu kvůli likvidaci odražených míčů, což dalo prostor kreativním hráčům EPCOSu a ti zařídili brzké vyrovnání. Poziční převaha zajistila EPCOSu poměrně nečekané vedení a tak to zůstalo až do konce zápasu. Občasné brejky a sporadické úniky žlutých byly většinou spalovány jako podzimní listí a SEMTEX dokázal držet krok pouze díky zřídkavým pozičním nesrovnalostem a často díky zmatečnému střídání hráčů v modrém.

Konečné skóre 10:8 pro EPCOS je milosrdné a šetří pověst hráčů SEMTEXu neboť není přesným odrazem hry. Utkání mohlo pro hráče ve žlutém skončit debaklem, nebýt mohutné podpory ze strany zaměstnanců EPCOSu Lukáše Škaldy, Martina Poláka kmenových to hráčů SEMTEXu a Marka Studeného, který svoji podnikovou příslušnost obětoval v zájmu sportu.

pátek 8. ledna 2010

EPCOS Šumperk vs. Pivot–SHM 2008-08-27


27.8.08 se v 16:30 v Rudě nad Moravou, typické to fotbalové obci, konal závod ve střelbě na statický terč proti týmu PIVOT-SHM. EPCOS nastoupil bez svých tradičních opor a svůj tým osvěžil novými tvářemi, což se ke konci sportovního odpoledne ukázalo jako pozitivní a přínosné. Reprezentační dresy se toho dne odhodlali obléknout:


Zleva dole: Jan Štolc (bez dresu – děkujeme pane Studený), Lukáš Škalda, Jaroslav Tureček, František Sedlačík, Tomáš Koppa, Zdenek Zimmermann, Michal Gross.

Zprava nahoře: Libor Bryx, Petr Štěpánek, Zbyněk Šíbl, Miroslav Rýznar, Aleš Vařílek, Jan Šimeček a Ondřej Dostál.

Po předchozí dohodě obou mužstev a na základě akutního nedostatku zdravých a soudných gólmanů v obou podnicích se na každé straně mezi třemi tyčemi představili externí ovšem o to kvalitnější brankaři, patřící v šumperském okrese ke špičce.

Po úvodních oficialitách, kdy EPCOS napravil své faux-pax z minulého zápasu a tentokrát předal soupeři dárky v podobě podnikových reklamních předmětů se mohlo začít hrát.

Zápas začal jako obvykle i když tentokrát za krásného, teplého a slunečného počasí. Ze zabezpečených obran a zatažených záloh se občas vysouvaly útočné hroty, aby znepříjemnily, do té doby klidné a unavené, odpoledne svým protihráčům. Hra se odehrávala převážně na polovině hřiště a dlouhou dobu to vypadalo, že překvapivě slunné a teplé odpoledne bude zakončeno smírně podáním rukou a standardním večerem u televize. Libero Libor Bryx však zavelel k postupnému vysouvání obrany směrem k půlenému kruhu, čímž zálohu vystavil nebezpečné blízkosti soupeřovi branky a záloha také začala jednat. Krátké přihrávky na jeden dotek se dařily a přiváděly obranu PIVOT-SHM k nepřirozeným rotacím a nezdravým pohybům. EPCOS využíval mnohem víc křídelních prostorů než soupeř, čímž se otevírala žlutomodrá obrana, chvílemi připomínající přezrálý ementál a obdarovávala světle modrý útok šancemi, jaké nemá ani zkušený sňatkový podvodník na sedmém rande. Hráči PIVOTu-SHM se nechtěli nechat zahanbit a zkoušeli celistvost obranných valů nakopávanými míči. Ty však končily na hlavách a hrudích výborně hrajících obránců Bryxe, Šimečka a Turečka. Míče po zemi už působily větší zmatky před EPCOSí bránou a vyloženým šancím zabránila až kombinace čapích nohou, kung-fu zákroků a nohejbalových fines.

V okamžiku, kdy se tým v barvách národního B týmu Brazílie začínal dostávat k soustavnému tlaku, vytasil se Zdenek Zimmermann s krásnými dvěma góly v rychlém sledu. EPCOS dál hrál svoji hru, všichni hráči plnili precizně své úkoly a hráči PIVOTu-SHM, maskováni dotazem na čas zbývající do konce poločasu, nenápadně prosili rozhodčího o dočasné ukončení jejich trápení. Tak se i stalo a poločas byl uzavřen se skóre 2:0 pro EPCOS.

Do druhé půle nabil útok vedoucího týmu ostrými. Hráči ve žlutém se sice dostali k několika sporadickým výletům k velkému vápnu soupeře ale absolutní zákroky libera Bryxe, podporovány gymnastickými odkopy Jaroslava Turečka a mrštnými pohyby Jana Šimečka, působily v útoku soupeře zpočátku nervózní až agresivní projevy nespokojenosti s výkonem vlastního mužstva, které přecházely přes ironické úšklebky až k zoufalému sarkastickému smíchu. To byl signál pro útočné síly EPCOSu a jejich střelné zbraně.

Duo Šíbl, Sedlačík, notně podporováno ofenzivně laděnou záložní trojicí Gross, Škalda, Zimmermann předvádělo na hřišti oku lahodící kombinace a přesné přihrávky hodné župního přeboru, které by sklízely úspěch i v utkání Lesnice – Bohdíkov. Tyrkysové dresy se změnily v modré šmouhy a místní opilec odešel k výčepu zaplatit svou útratu s poznámkou, že tohle nemá zapotřebí, že už pít nebude a vydal se podat přihlášku směrem ke kostelu.

Ani dočasná návštěva spřátelených vojsk by v tu chvíli nezabránila EPCOSu vstřelit branku. Což se také stalo a v rychlém sledu hned několikrát. Na celkovém gólovém přídělu se po Zdenku Zimmermannovi podíleli dvěma góly Lukáš Škalda, František Sedlačík a hattrickem se do zápisu vložil Zbyněk Šíbl. Kdo onu smršť neviděl na vlastní oči, ten neuvěří. Divizní brankař chytající za PIVOT-SHM se dalekonosnými skoky a zoufalými obličeji snažil seč mohl ale nebylo mu to nic platné. Jeho velké pokutové území se proměnilo v psychedelickou krajinu rotujících modrých vírů a odlétávající zelené trávy. Mužstvo PIVOT-SHM se přes jednostranně vysoké skóre se svojí úlohou nesmířilo a snažilo se stále hrát útočně. Hrou po zemi se dostávalo do nadějných šancí a nekompromisně využilo jediných dvou větších chyb obrany EPCOSu a zapsalo si alespoň dva čestné úspěchy.

Zápas se již dohrával v poklidném tempu, i když EPCOS se ještě pokoušel o zaokrouhlení svého, již tak pěkného skóre, k radosti hráčů ve žlutém se tak nestalo a zápas byl ukončen závěrečným hvizdem rozhodčího, který zastavil počet branek na poměru 9:2 pro EPCOS Šumperk. Příjemné slunečné odpoledne zakončily oba týmy nad speciálním iontovým nápojem, přátelským rozjímáním nad skončeným utkáním

EPCOS Šumperk vs. HC Sršni Zábřeh 2008-08-08

Ve středu 20.8.08 se na futsalovém hřišti na Tyršově stadionu setkali zástupci firmy EPCOS Šumperk a mladé hokejové naděje týmu HC Sršni Zábřeh, aby změřili svoje síly na umělém trávníku 3. generace.

Epcos začal odvážněji a po krátké chvíli už vedl 3:0. Hokejistům se tento stav logicky vůbec nezamlouval a čím dál více se začali tlačit před soupeřovu branku. Několik slibných až vyložených šancí zábřežanů bylo trestuhodně zahozeno a vyměnil se útok. Změna byla okamžitá. Po první vstřelené brance, která přišla až po desíti minutách z hokejistů opadla ta největší nervozita a začali hrát.

Během zápasu se vedení přelévalo z jedné strany na druhou nebylo jasné, kdo že si to zaslouží soupeřův cenný skalp. Čtvrt hodiny před koncem však hokejisté prohrávali již o několik gólů a známá emoce vlévající se do srdcí po prohraném zápasu se začínala vkrádat do jejich řad.

Pouze svojí nedbalostí a laxností se však EPCOS dostal do potíží. Stále čerství hokejisté vstřelili několik rychlých branek (povětšinou do prázdné brány - sledovaných brankařem EPCOSu z poloviny hřiště) a brzy bylo vyrovnáno.

Z kapkou štěstí se však EPCOSu podařilo vstřelit ušmudlaný gól a zápas tak skončil rozdílem jediného gólu ve prospěch šumperského týmu.

Oba týmu zápas zhodnotily jako přínosný a příjemný a nic nebrání budoucímu repete.

EPCOS Šumperk vs. Pivot–SHM 2008-06-03


Ve středu 3.6.08 v 16:30 se v Rudě na Moravou konal již čtvrtý vzájemný zápas mezi zaměstnanci firem EPCOS Šumperk a Pivot-SHM. První tři zápasy se odehrály již v minulém roce a pro oba týmy skončily smírně jedním vítězstvím, jednou prohrou a sezóna byla uzavřena remízou. Po pravidelné a náročné zimní přípravě však hráči EPCOSu cítili formu a do Šumperka chtěli dovézt cenné vítězství.

Tým EPCOS nastoupil v následující sestavě: horní řada zleva: Aleš Vařílek, Čestmír Pekárek, Martin Jarmara, Lubomír Lešenár, Martin Polák, Petr Štěpánek, Miroslav Rýznar, Marek Studený. Dolní řada zleva: Zdenek Zimmermann, Lukáš Škalda, Čeněk Dressler, Jiří Vráždil, pan rozhodčí, Michal Gross, Ondřej Dostál.

Oba týmy vstoupily do zápasu opatrně. Za mírného deště se hrálo poblíž středového kruhu a ani jeden z týmů nechtěl udělat chybu, která by soupeři přinesla výsledkovou výhodu. V defenzivně pojatém herním stylu může i jediná branka rozhodnout celé utkání. Tomu chtěli hráči EPCOSu zabránit a svoji hru vysouvali co možná nejblíže k brance soupeře. Díky vířivému a neustálému pohybu v záloze měli hráči v bleděmodrých dresech míč na svých kopačkách po většinu zbývajícího času v prvním poločasu. EPCOS exceloval. Dobrou kombinací ve středu hřiště přehrávali soupeře, který se jen těžko dostával před svatyni brankaře Vráždila. Možná i to byl důvod, proč jeden z mála protiútoků PIVOT-SHM skončil brankou. Po nedorozumění s obrannou linií strážce svatyně pozdě vyběhl proti útočícímu hráči a nekompromisně, špunty napřed, do něj zajel. Ten však těsně před vražedným útokem stačil přihrát osamocenému hráči, pro nějž nebyl problém trefit odkrytou bránu. Tento gól byl v prvním poločasu jediný a hráči se mohli o přestávce na chvíli schovat před neustávajícím deštěm. Sklopené hlavy hráčů v bleděmodrém dávaly soupeři naději do druhé půle.

Týmový duch a chuť do fotbalu však bylo to pravé, co v hlavách a srdcích prohrávajících hráčů na začátku druhého poločasu převládlo. PIVOT-SHM ukolébaný jednogólovým vedení, nastoupil na hřiště s plánem kombinačního fotbalu a více než 80% držení míče. EPCOS byl ale proti a důraznou hrou na hřišti kraloval. Vysunutá záloha činila obráncům ve žlutém velké problémy, čehož využil Lukáš Škalda a přízemní střelou prověřil soupeřova brankaře Stehlíka. Ten se příliš pozdě vytasil s excelentní robinzonádou ke své levé tyči, do které však již narazil prudce letící míč. Dopadající tělo zoufalého brankaře Stehlíka již nedokázalo ovládat svůj pohyb a srazilo si odražený míč přímo za brankovou čáru. Tento smolný gól způsobil psychický rozklad v obranných liniích soupeře a hráči EPCOSu najednou měli spoustu místa. Jako první si toho všiml Čestmír Pekárek, který z dobrých dvaceti metrů napřáhl a umístil jedovatou pumelenici přesně do horního rohu branky. Míč s podivnou rotací jako by se vyhýbal kapkám deště a stejně tak i standardně napřaženým rukám smutného brankaře Stehlíka. Ten si na míč sáhl, až když se k němu poslušně vracel z branky.

O necelých deset minut později brankař Stehlík opět posmutněl, když se k němu po krásné individuální akci řítil Martin Polák. Chladnokrevně umístěnou přízemní střelou podstřelil v tu chvíli již zoufalého brankaře Stehlíka, jehož oprávněně vyčítavý pohled směrem ke svým spoluhráčům byl více než výmluvný. Hráči EPCOSu, ukolébáni rychlým brankostrojem, přestali hrát ve středu pole a nabízeli soupeři dálnice a rychlostní silnice přímo k brankaři Vráždilovi. Ten dlouhými lety a jistými pažemi stahoval jednotlivé pokusy snaživého soupeře do svého náručí. Martinem Jarmarou řízená obrana se i přesto dostala pod stálý tlak, který, bez obranné podpory záložních řad, vyústil v obdrženou branku. Ta uzavřela deštivé klání na konečných 3:2 pro EPCOS Šumperk a po horké sprše zhodnotily oba týmy odehraný mač nad půllitrem zrzavé vody.

EPCOS EURO 2008 2008-06-01

EPCOS EURO 2008

1.6.08 se konalo již druhé Mistrovství Evropy ve fotbalu společnosti EPCOS. Turnaj se odehrál v Mnichově přesněji v jeho městské části Grünwaldu. Letos poprvé se jej zúčastnili i zástupci Šumperka. Spolu s nimi o první místo přijeli bojovat kolegové z Heidenheimu (Německo), Málagy (Španělsko), Szombathely (Maďarsko), Deutschlandsbergu (Rakousko) a v neposlední řadě domácí tým z Mnichova (Německo).

Vzhledem ke skutečnosti, že tým mohl být složen pouze ze zaměstnanců spadajících pod oddělení BA (Business Administration – personální oddělení, účtárna, OI, controlling, nákup, logistika-pouze zákaznický servis) byla základní sestava následující:

Brankař: Jiří Vráždil

Obrana: Karel Hůlka, Miroslav Rýznar, Jaroslav Kašpar

Záloha: Martin Havlíček, Zbyněk Šíbl

Útok: Jiří Fibigr

Náhradníci: Petr Novák, Aleš Knapp, Jiří Panák

Způsob hry, taktické změny, zranění a hokejové střídání neumožňovaly striktní dodržování základní sestavy a proto na jednotlivých postech docházelo k operativním změnám, kdy se obránci posouvali do zálohy, záložníci do obrany resp. do útoku apod. Pouze dva herní posty zůstaly nezměněny po dobu celého turnaje a to brankař Jiří Vráždil a libero Miroslav Rýznar.

První zápasy začaly bez účasti Šumperku a Málagy. Tyto dva týmy jako jediné čekaly na své turnajové entrée až do druhé série zápasů. Španělé vstoupili do zápasu sebevědomě a technickými finesami se snažili hráče Šumperka přesvědčit, že tento zápas mají prohraný. Šumperk však vycházel ze zabezpečené obrany a dlouhými pasy přenášel hru do obranného pásma Španělů. Tam si jako rozzuřený býk počínal útočník Jiří Fibigr a spolu se záložníkem Zbyňkem Šíblem předváděli překvapeným Španělům šumperskou corridu, která však bohužel nevedla ke vstřelení branky a první poločas skončil bez gólu. Ve druhé půlce se Španělé usadili v útočné polovině a během několika minut vstřelili první branku. Jakoby tím však zamávali rudým praporem před očima Martina Havlíčka, který se po kombinaci ve středu pole vydal na lehkonohou sólo jízdu zakončenou krásným gólem. Šumperk se po vyrovnání vrátil ke své taktice nakopávaných míčů. Tuto taktiku však okoukali i zástupci Málagy a dlouhým centrem způsobili závar před brankařem Jiřím Vráždilem a odpískanou penaltu proti Šumperku. Nedůsledně kopnutý pokutový kop proletěl kolem pravé tyče Vráždilovy branky a Šumperku spadl kámen. Ledová sprcha ovšem přišla pár minut před koncem zápasu, kdy si nakopávaný míč srazil do vlastní brány hráč Šumperku. Nedostatek sil a času nedovolil přejít do závěrečného náporu a zápas skončil 2:1 ve prospěch Málagy.

Rychlý sled zápasů připravil Šumperku jako dalšího soupeře německý Heidenheim. Taktika zabezpečené obrany vycházela i tentokrát a trio Kašpar, Rýznar, Hůlka přesnými a razantními zákroky přesvědčovalo útočníky Heidenheimu, že ve vlastním obraném pásmu jim bude mnohem lépe. Hvězdná chvíle Šumperku přišla ve chvíli rozehrávání jednoho z mnoha dlouhých míčů. Častý exekutor těchto kopů, libero Rýznar, vypustil od vlastní branky dělovku směrem k brance soupeře nazdařbůh. Tato jedovka nazdařbůh byla však nad síly německého brankaře a ten jí nepochopitelně překvapivým pohybem rukou pomohl za brankovou čáru. Rýznar otočený zády si ani nevšiml vlastního úspěchu a ten mu musel být tlumočen až spoluhráči v jásajícím klubku. Takto euforicky skončila i první polovina zápasu. Kruté vystřízlivění však na sebe nenechalo dlouho čekat. Po individuálním průniku německého reprezentanta po pravém křídle byl centrovaný míč opět sražen vracejícím se hráčem do vlastní sítě. Jako blesk z čistého nebe tento gól zapůsobil na, do té doby soustředěně hrající hráče Šumperku. Brankař Vráždil pouze zoufale rozhodil rukama, v tu chvíli ještě netuše, že během několika chvil bude čelit další penaltě. Ta přišla po důrazném zatažení záchranné brzdy jedním z obránců. Exekutor penalty byl, oproti španělskému kolegovi, neomylný a Šumperk prohrával 2:1. Útočné snahy tria Havlíček, Šíbl, Fibigr nebyly korunovány gólem a naopak ofenzivně vytažená obranná linie nezachytila nejlepšího hráče turnaje a ten přesnou střelou k tyči upravil na konečných 3:1.

Šumperským hráčům se po tomto zápasu zjevně nedostávalo psychických sil a proto přišla na řadu přestávková galašou! Do té doby pouze hlasité šumperské roztleskávačky se nyní rozpohybovaly přímo uprostřed hrací plochy. Na pět minut v Mnichově vše utichlo. Veškerá pozornost byla upnutá na propracovanou sestavu a koordinované pohyby skutečných fanynek šumperského mužstva. Choreografie, jednotné dresy a účesy, gymnastické výkony, to všechno na pár mihotavých okamžiků dovolilo hráčům zapomenout na smolný průběh turnaje a psychicky pookřát.

Proti Mnichovu nastoupil Šumperk nekompromisně. Jiří Fibigr se vysunul na hrot mezi německé beky a dravým pohybem do volného prostoru si říkal o přihrávky, které od přesných záložníků Havlíčka se Šíblem dostával. Kašpar, Rýznar, Hůlka před vlastní brankou vystavěli zeď z vitošovského vápence. Brankař Vráždil občasné pozdravy z poloviny hřiště hravě sbíral do svého náručí. Šumperk dominoval. České převaze chyběla pouze vstřelená branka. O ni se však záhy postaral Jiří Fibigr. Přihrávku Zbyňka Šibla zpracoval kolerovsky na prsa a nekompromisně přesvědčil mnichovského brankaře, že Šumperk turnaj ještě nevzdal. Ke konci druhé půle němečtí hráči vycítili blížící se porážku a většina z nich se přesunula do blízkosti brankaře Vráždila. Šumperská obrana začala hořet jako stoh na konci srpna a nedovolenými zákroky v pokutovém území hasila ta nejžhavější německá želízka. Pět minut před koncem došla rozhodčímu trpělivost a pískl proti Šumperku již třetí penaltu toho dne a to i přesto, že hráč Mnichova byl faulovaný notně mimo pokutové území. Penalta byla s jistotou proměněna a Šumperku se ve zbylých sekundách nepodařilo zopakovat úspěch nazdařbůh přes celé hříště ze zápasu s Heidenheimem. Hráči se rozešli smírně 1:1. Šumperk více nespokojený s výsledkem, Mnichov s průběhem.

V zápasu se Szombathely se k hlavnímu slovu dostali náhradníci, kteří do té doby vybíhali na hřiště poměrně sporadicky a až na Petra Nováka se nijak významně nepodíleli na vývoji turnaje. Proti maďarskému týmu se to mělo změnit. Hráči základní sestavy už dávno vyčerpali poslední zbytky sil a zřídkavé sprinty byly častěji nahrazovány plouživou chůzí. Navíc se u ofenzivních hráčů ozvala zranění. Zpráchnivělý meniskus vystavil stopku útočníku Fibigrovi, který proti maďarům nenastoupil. Zbyňku Šíblovi začal kotník, zraněný hned v prvním zápasu, přetékat přes kopačku a značně jej omezoval při útočných akcích, které byly zneškodňovány buď maďarským brankařem, jeho dobře postavenými tyčemi nebo je míjely z té špatné strany. Naštěstí pro Šumperk i temné maďarské „gyoröm gyoröm“ bylo slyšet čím dál méně a zápas spěl k remíze. S tím se však rozhodl nesouhlasit Aleš Knapp. Vystřídal do útoku a nahrnul se na hrot, kam okamžitě dostal přihrávku od Zbyňka Šíbla. Nikde nikdo, pouze on a brankař. Zastavil se čas. Na šumperské straně bylo slyšet pouze sýpavé dýchání a tlukot srdcí. Hlavní fanoušek Pavel Večerek zmrzl v té nejvíce neuvěřitelné kreaci a jeho řehtačka se zasekla uprostřed otáčky. Roztleskávačkám zakryly výhled modrobíločervené ofiny a do nastalého ticha zašumělo pouze maďarské „bazmek“. Aleš Knapp si připravil míč na pravou, zřejmě silnější, nohu, počkal si na pohyb brankaře a spolu s macatým drnem vyslal petardu směrem k bráně. Maďarský gólman kutálející se míč sebral ze země a hrálo se dál. Brankář Vráždil dobře odváděl svoji práci a ironickými poznámkami se snažil znejistit soupeře. Jiří Panák se na ofenzivním křídle již neprosadil a utkání skončilo smírně 0:0, avšak Šumperk byl více nespokojený.

Před posledním utkáním s rakouským Deutschladsbergem měl Šumperk dva zápasy přestávku, čehož unavení hráči využili k odpočinku, občerstvení anebo k hledání posil. Jiří Panák ochotně svlékl svůj propocený dres a poslal na hřiště krajánka Pavla Krmelu. Zbyněk Šíbl již nenastoupil, neboť mu jeho napuchlá noha (hotelovým kuchařem označená jako „echte schweine haksen“) uvízla mezi dvěma stromy. Do sestavy se ale, i přes bolest, vrátil Jiří Fibigr, aby svému týmu pomohl důstojně zakončit mnichovský turnaj. Ti nejvěrnější přátelé fotbalu, kteří vydrželi až do posledního zápasu byli svědky lítého boje o každý metr hřiště a bylo jasné, že ani jeden z týmů neřekl své poslední slovo. Šumperská obrana svědomitě plnila své herní úkoly a posílala dopředu dlouhé míče. Jednoho takového se ujal Jiří Fibigr a z levé strany se přes dva hráče dostal až před překvapeného brankaře. Tutovou střelou pod pravou rukou poslal Šumperk do vedení a mohl začít herní koncert vyhrávajícího týmu. Ne však taktický. Hrálo se sice zejména na rakouské polovině, ale vítězná euforie se s blížícím koncem proměnila v neukázněnost. Minutu a půl před koncem zápasu se jediná chybná přihrávka proměnila v rakouský protiútok a následné přečíslení, po kterém brankář Vráždil v síti hledal nejen míč ale i dobrou náladu. Utkání skončilo nerozhodně a Šumperk zpytoval své svědomí.

I přes zdánlivý neúspěch šumperský tým odehrál kvalitní byť smolná utkání, ve kterých předvedl dobrý fotbal i přesto, že většina týmu se aktivně fotbalu vůbec nevěnuje a někteří hráči se nikdy nevěnovali. Herní nedostatky Šumperk nahrazoval bojovností, zarputilostí a týmovým duchem, který hráče neopustil ani po návratu domů. Příštího ročníku se Šumperk zúčastní již zkušenější a připravený vyhrát.

Na závěr patří poděkování hlavnímu organizátorovi Pavlu Večerkovi za investovanou energii a čas bez něhož by se Šumperk této akce nezúčastnil a někteří zahraniční kolegové by si dodnes mysleli, že se v Česku rodí samí dobří fotbalisté.

O pohár ředitele PRAMETu 2008-05-24

V sobotu 24.5.08 se za krásného a po propršeném týdnu překvapivého počasí, konal na antukových kurtech šumperské hasičárny 2. ročník nohejbalového turnaje o pohár ředitele Prametu. Oproti loňskému roku byl letos přizván i náš podnik. Za EPCOS nastoupily čtyři týmy ve složení

EPCOS Šeráci (Milan Novotný, Zbyněk Miler, Klimeš Jiří, Milan Novotný ml.)

EPCOS Amatéři (Jan Bock, Roman Weinlich, Jaroslav Tureček )

EPCOS Johny (Martin Polák, Libor Bryx, Lukáš Škalda)

EPCOS Karate Klub (Miroslav Rýznar, Jan Šimeček, Petr Štěpánek)

Již úvodní rozlosování do dvou skupin naznačilo, že turnaj nebude probíhat podle naivních plánů a bláhových představ zástupců EPCOSu. Tři juniorské týmy EPCOSu (Amatéři, Johny, Karate Klub) totiž skončili ve stejné skupině na kurtu A a v jejich plánech na obsazení prvních tří celkových míst se objevila trhlina. Ta se s vývojem utkání ve skupině rozšířila až na velikost kráteru. Ale nepředbíhejme.

Šeráci se losem dostali na kurt B, kde se po čtyřech vyhraných zápasech stali favoritem celé soutěže! Na kurtu A první vítězství pro EPCOS vybojoval Karate Klub, který podával po celý turnaj velmi vyrovnané výkony avšak k úspěšnému ukončení zápasu mu chyběl vždy onen pověstný krůček a proto první vítězství bylo na dlouhou dobu také poslední. Amatéři první zápas prohráli, nicméně s každým dalším zápasem se jejich výkony stávaly stabilnějšími a skupinu ukončili se dvěma výhrami. Stejně tak Johny, jehož první zápasy vypadaly na hození ručníku. Chyběla souhra a výkony byly nestabilní. Excelentně zahraný míč byl záhy následován dětskými chybami a z publika se začaly ozývat výrazy jako fiasko, provokace, ztráta času apod. Změna taktiky však udělala své a Johny se s Amatéry probojoval do druhé skupiny, kde se bojovalo o 5.-8. místo. Karate Klub po nervózních výkonech, na kterých se jistě podepsala i smolná čtyřzápasová mezera, která hráče vyvedla z pozitivního rytmu, spadl do třetí skupiny o 9.-12. místo. Zato Šeráci jako horký nůž máslem prošli skupinou na kurtu B a probojovali se do první skupiny o 1.-4. místo.

Ve 3. Skupině vyšel velmi záhy najevo fakt, že Karate Klub do této skupiny propadl pouze díky shodě smolných náhod. Rozdíl třídy byl patrný při každém kontaktu s míčem a výsledky 10:2 a 10:0 proti týmu Holbáci byly do nebe volající. I druhý zápas proti týmu Bushmani diváky nenechal na pochybách, že Karate Klub patřil do vyšších pater žebříčku a výsledky 10:2 a 10:4 už snad ani nebyly překvapením.

Ve 2.skupině ani Amatéři ani Johny nedokázali přehrát své soupeře ve skupině a to Kytičky ani Fešáky. Proto ukončili své působení na turnaji vzájemným soubojem o 7.-8. místo. Předpokládaná uvolněná atmosféra se však nekonala a oba týmy se chtěli ukázat v co nejlepším světle. Divák si přišel na své a mohl zhlédnout jak hvězdné tak i obětavé zákroky hodné národní reprezentace. Třísetová bitva skončila rozdílem jediného bodu a sedmé místo zaslouženě patřilo Amatérům.

1.skupina byla již nad síly Šeráků a ti skončili jako nejúspěšnější tým podniku EPCOS na velmi pěkném a pro spoustu účastníků překvapivém 4. místě. O to více překvapivém a neočekávaném, že věkový průměr hráčů byl nejvyšší ze všech týmů na turnaji. Konkrétní číslo však bylo zatajováno neboť by zjištěná informace mohla způsobit v řadách protihráčů zmatek a chaos.

Závěrem je třeba poděkovat pořádající firmě PRAMET a jejím zástupcům, za profesionálně zvládnutý turnaj, kde nedocházelo k žádným zmatkům a prostojům. Vřelé přijetí účastníků turnaje z konkurenční firmy přispělo k vřelé atmosféře. Pivo bylo chladné, guláš štiplavý a klobásy křupavé.