EPCOS EURO 2008 2008-06-01

EPCOS EURO 2008

1.6.08 se konalo již druhé Mistrovství Evropy ve fotbalu společnosti EPCOS. Turnaj se odehrál v Mnichově přesněji v jeho městské části Grünwaldu. Letos poprvé se jej zúčastnili i zástupci Šumperka. Spolu s nimi o první místo přijeli bojovat kolegové z Heidenheimu (Německo), Málagy (Španělsko), Szombathely (Maďarsko), Deutschlandsbergu (Rakousko) a v neposlední řadě domácí tým z Mnichova (Německo).

Vzhledem ke skutečnosti, že tým mohl být složen pouze ze zaměstnanců spadajících pod oddělení BA (Business Administration – personální oddělení, účtárna, OI, controlling, nákup, logistika-pouze zákaznický servis) byla základní sestava následující:

Brankař: Jiří Vráždil

Obrana: Karel Hůlka, Miroslav Rýznar, Jaroslav Kašpar

Záloha: Martin Havlíček, Zbyněk Šíbl

Útok: Jiří Fibigr

Náhradníci: Petr Novák, Aleš Knapp, Jiří Panák

Způsob hry, taktické změny, zranění a hokejové střídání neumožňovaly striktní dodržování základní sestavy a proto na jednotlivých postech docházelo k operativním změnám, kdy se obránci posouvali do zálohy, záložníci do obrany resp. do útoku apod. Pouze dva herní posty zůstaly nezměněny po dobu celého turnaje a to brankař Jiří Vráždil a libero Miroslav Rýznar.

První zápasy začaly bez účasti Šumperku a Málagy. Tyto dva týmy jako jediné čekaly na své turnajové entrée až do druhé série zápasů. Španělé vstoupili do zápasu sebevědomě a technickými finesami se snažili hráče Šumperka přesvědčit, že tento zápas mají prohraný. Šumperk však vycházel ze zabezpečené obrany a dlouhými pasy přenášel hru do obranného pásma Španělů. Tam si jako rozzuřený býk počínal útočník Jiří Fibigr a spolu se záložníkem Zbyňkem Šíblem předváděli překvapeným Španělům šumperskou corridu, která však bohužel nevedla ke vstřelení branky a první poločas skončil bez gólu. Ve druhé půlce se Španělé usadili v útočné polovině a během několika minut vstřelili první branku. Jakoby tím však zamávali rudým praporem před očima Martina Havlíčka, který se po kombinaci ve středu pole vydal na lehkonohou sólo jízdu zakončenou krásným gólem. Šumperk se po vyrovnání vrátil ke své taktice nakopávaných míčů. Tuto taktiku však okoukali i zástupci Málagy a dlouhým centrem způsobili závar před brankařem Jiřím Vráždilem a odpískanou penaltu proti Šumperku. Nedůsledně kopnutý pokutový kop proletěl kolem pravé tyče Vráždilovy branky a Šumperku spadl kámen. Ledová sprcha ovšem přišla pár minut před koncem zápasu, kdy si nakopávaný míč srazil do vlastní brány hráč Šumperku. Nedostatek sil a času nedovolil přejít do závěrečného náporu a zápas skončil 2:1 ve prospěch Málagy.

Rychlý sled zápasů připravil Šumperku jako dalšího soupeře německý Heidenheim. Taktika zabezpečené obrany vycházela i tentokrát a trio Kašpar, Rýznar, Hůlka přesnými a razantními zákroky přesvědčovalo útočníky Heidenheimu, že ve vlastním obraném pásmu jim bude mnohem lépe. Hvězdná chvíle Šumperku přišla ve chvíli rozehrávání jednoho z mnoha dlouhých míčů. Častý exekutor těchto kopů, libero Rýznar, vypustil od vlastní branky dělovku směrem k brance soupeře nazdařbůh. Tato jedovka nazdařbůh byla však nad síly německého brankaře a ten jí nepochopitelně překvapivým pohybem rukou pomohl za brankovou čáru. Rýznar otočený zády si ani nevšiml vlastního úspěchu a ten mu musel být tlumočen až spoluhráči v jásajícím klubku. Takto euforicky skončila i první polovina zápasu. Kruté vystřízlivění však na sebe nenechalo dlouho čekat. Po individuálním průniku německého reprezentanta po pravém křídle byl centrovaný míč opět sražen vracejícím se hráčem do vlastní sítě. Jako blesk z čistého nebe tento gól zapůsobil na, do té doby soustředěně hrající hráče Šumperku. Brankař Vráždil pouze zoufale rozhodil rukama, v tu chvíli ještě netuše, že během několika chvil bude čelit další penaltě. Ta přišla po důrazném zatažení záchranné brzdy jedním z obránců. Exekutor penalty byl, oproti španělskému kolegovi, neomylný a Šumperk prohrával 2:1. Útočné snahy tria Havlíček, Šíbl, Fibigr nebyly korunovány gólem a naopak ofenzivně vytažená obranná linie nezachytila nejlepšího hráče turnaje a ten přesnou střelou k tyči upravil na konečných 3:1.

Šumperským hráčům se po tomto zápasu zjevně nedostávalo psychických sil a proto přišla na řadu přestávková galašou! Do té doby pouze hlasité šumperské roztleskávačky se nyní rozpohybovaly přímo uprostřed hrací plochy. Na pět minut v Mnichově vše utichlo. Veškerá pozornost byla upnutá na propracovanou sestavu a koordinované pohyby skutečných fanynek šumperského mužstva. Choreografie, jednotné dresy a účesy, gymnastické výkony, to všechno na pár mihotavých okamžiků dovolilo hráčům zapomenout na smolný průběh turnaje a psychicky pookřát.

Proti Mnichovu nastoupil Šumperk nekompromisně. Jiří Fibigr se vysunul na hrot mezi německé beky a dravým pohybem do volného prostoru si říkal o přihrávky, které od přesných záložníků Havlíčka se Šíblem dostával. Kašpar, Rýznar, Hůlka před vlastní brankou vystavěli zeď z vitošovského vápence. Brankař Vráždil občasné pozdravy z poloviny hřiště hravě sbíral do svého náručí. Šumperk dominoval. České převaze chyběla pouze vstřelená branka. O ni se však záhy postaral Jiří Fibigr. Přihrávku Zbyňka Šibla zpracoval kolerovsky na prsa a nekompromisně přesvědčil mnichovského brankaře, že Šumperk turnaj ještě nevzdal. Ke konci druhé půle němečtí hráči vycítili blížící se porážku a většina z nich se přesunula do blízkosti brankaře Vráždila. Šumperská obrana začala hořet jako stoh na konci srpna a nedovolenými zákroky v pokutovém území hasila ta nejžhavější německá želízka. Pět minut před koncem došla rozhodčímu trpělivost a pískl proti Šumperku již třetí penaltu toho dne a to i přesto, že hráč Mnichova byl faulovaný notně mimo pokutové území. Penalta byla s jistotou proměněna a Šumperku se ve zbylých sekundách nepodařilo zopakovat úspěch nazdařbůh přes celé hříště ze zápasu s Heidenheimem. Hráči se rozešli smírně 1:1. Šumperk více nespokojený s výsledkem, Mnichov s průběhem.

V zápasu se Szombathely se k hlavnímu slovu dostali náhradníci, kteří do té doby vybíhali na hřiště poměrně sporadicky a až na Petra Nováka se nijak významně nepodíleli na vývoji turnaje. Proti maďarskému týmu se to mělo změnit. Hráči základní sestavy už dávno vyčerpali poslední zbytky sil a zřídkavé sprinty byly častěji nahrazovány plouživou chůzí. Navíc se u ofenzivních hráčů ozvala zranění. Zpráchnivělý meniskus vystavil stopku útočníku Fibigrovi, který proti maďarům nenastoupil. Zbyňku Šíblovi začal kotník, zraněný hned v prvním zápasu, přetékat přes kopačku a značně jej omezoval při útočných akcích, které byly zneškodňovány buď maďarským brankařem, jeho dobře postavenými tyčemi nebo je míjely z té špatné strany. Naštěstí pro Šumperk i temné maďarské „gyoröm gyoröm“ bylo slyšet čím dál méně a zápas spěl k remíze. S tím se však rozhodl nesouhlasit Aleš Knapp. Vystřídal do útoku a nahrnul se na hrot, kam okamžitě dostal přihrávku od Zbyňka Šíbla. Nikde nikdo, pouze on a brankař. Zastavil se čas. Na šumperské straně bylo slyšet pouze sýpavé dýchání a tlukot srdcí. Hlavní fanoušek Pavel Večerek zmrzl v té nejvíce neuvěřitelné kreaci a jeho řehtačka se zasekla uprostřed otáčky. Roztleskávačkám zakryly výhled modrobíločervené ofiny a do nastalého ticha zašumělo pouze maďarské „bazmek“. Aleš Knapp si připravil míč na pravou, zřejmě silnější, nohu, počkal si na pohyb brankaře a spolu s macatým drnem vyslal petardu směrem k bráně. Maďarský gólman kutálející se míč sebral ze země a hrálo se dál. Brankář Vráždil dobře odváděl svoji práci a ironickými poznámkami se snažil znejistit soupeře. Jiří Panák se na ofenzivním křídle již neprosadil a utkání skončilo smírně 0:0, avšak Šumperk byl více nespokojený.

Před posledním utkáním s rakouským Deutschladsbergem měl Šumperk dva zápasy přestávku, čehož unavení hráči využili k odpočinku, občerstvení anebo k hledání posil. Jiří Panák ochotně svlékl svůj propocený dres a poslal na hřiště krajánka Pavla Krmelu. Zbyněk Šíbl již nenastoupil, neboť mu jeho napuchlá noha (hotelovým kuchařem označená jako „echte schweine haksen“) uvízla mezi dvěma stromy. Do sestavy se ale, i přes bolest, vrátil Jiří Fibigr, aby svému týmu pomohl důstojně zakončit mnichovský turnaj. Ti nejvěrnější přátelé fotbalu, kteří vydrželi až do posledního zápasu byli svědky lítého boje o každý metr hřiště a bylo jasné, že ani jeden z týmů neřekl své poslední slovo. Šumperská obrana svědomitě plnila své herní úkoly a posílala dopředu dlouhé míče. Jednoho takového se ujal Jiří Fibigr a z levé strany se přes dva hráče dostal až před překvapeného brankaře. Tutovou střelou pod pravou rukou poslal Šumperk do vedení a mohl začít herní koncert vyhrávajícího týmu. Ne však taktický. Hrálo se sice zejména na rakouské polovině, ale vítězná euforie se s blížícím koncem proměnila v neukázněnost. Minutu a půl před koncem zápasu se jediná chybná přihrávka proměnila v rakouský protiútok a následné přečíslení, po kterém brankář Vráždil v síti hledal nejen míč ale i dobrou náladu. Utkání skončilo nerozhodně a Šumperk zpytoval své svědomí.

I přes zdánlivý neúspěch šumperský tým odehrál kvalitní byť smolná utkání, ve kterých předvedl dobrý fotbal i přesto, že většina týmu se aktivně fotbalu vůbec nevěnuje a někteří hráči se nikdy nevěnovali. Herní nedostatky Šumperk nahrazoval bojovností, zarputilostí a týmovým duchem, který hráče neopustil ani po návratu domů. Příštího ročníku se Šumperk zúčastní již zkušenější a připravený vyhrát.

Na závěr patří poděkování hlavnímu organizátorovi Pavlu Večerkovi za investovanou energii a čas bez něhož by se Šumperk této akce nezúčastnil a někteří zahraniční kolegové by si dodnes mysleli, že se v Česku rodí samí dobří fotbalisté.