Setmělou halou se rozléhaly osamocené kroky. Ozvěna byla umocněna váhavým tichem, které narušovaly pouze tlumené hlasy vycházející zpoza jedněch z mnoha dveří rozesetých po stěnách haly. Právě ony dveře skrývající jediný zdroj hluku v temné hale se otevřely a nevelký půlkruh světla na okamžik vnesl známky života do chladného prostoru. „Ty voe, on má fakt zmijovku.“ Ozvalo se z tepající místnosti a zavírající se dveře s hlučným vrznutím utlumily hlasitý řehot a opět vrátily halu do říše tmy. Kolem hlavního vchodu proběhl s ustrašeným štěknutím toulavý pes a zmizel za plechovým plotem…
Díky organizačním schopnostem a neutuchající touze Miroslava Křenka a nabytým hokejovým zkušenostem Jiřího Schöna s chodem zimní haly v Šumperku se 7.1.10 podařilo zorganizovat akci, dříve mnohými škarohlídy a morousy považovánu za nemožnou a to skutečné hokejové utkání na zimním stadionu v Šumperku.
Na „zimáku“ se sešla sestava vskutku „vyrovnaná“. Od každého stupně hokejové výstroje a bruslařských schopností něco. Ivan Mazáč s tlumivou zmijovkou na hlavě a neuvěřitelným úsměvem po celou dobu zápasu (kdo neviděl, neuvěří), Michal Gross s univerzálním kulichem pod kterým skrýval 17 náhradních puků a termosku s horkým čajem, Jiří Vráždil se lvíčkem na prsou a s třiceticentimetrovou hokejkou, kterou si ještě jako malý chlapec koupil jako suvenýr na svém prvním výletu do Šumperka, David Řepa s profesionální výstrojí z džínoviny a s bruslemi s invertovaným žlábkem, Jiří Bauer s anatomicky tvarovanou helmou, která mu přidávala na výšce dobrých sedmdesát centimetrů a nebýt nízkého stropu v hale, stal by se nejobávanějším hráčem na ledu. Nesmíme zapomenout ani na Jana Šimečka a jeho vypůjčené kompozitové brusle a super těsné hokejové kalhoty, které jsou teprve ve vývoji ve firmě Nike Bauer a na testování u něj a u kanadského mužského národního baletu v Ottawě, Zbyňka Šíbla s takovým startem na puk, že když se dostal na místo přihrávky, byl již puk mezi ostatními na střídačce, Čestmíra Pekárka, který se od mantinelu odrážel zásadně hlavou a přihrávky přebíral pouze vleže, Miroslava Křenka, jehož juniorská červená helma téměř vždy signalizovala odpískaný ofsajd a neznámého sebevraha, který se pouze s bruslemi na nohou a hokejkou v ruce vždy vrhal střemhlav proti mantinelu až jeho svetr s norskými vzory byl záhy obalený krvavým sněhem. Druhý konec hokejových nadšenců byl reprezentován Čeňkem Dresslerem, Ondřejem Dostálem a Jiřím Schönem, jejichž hokejové schopnosti a perfektní výkon (byť omezený na minimum přijatelné pro ostatní) nelze nijak vtipně komentovat.
Ostatní hráči již ničím zvláštním reportéra neupoutali. Zápas se odehrával ve velmi přátelské až rozverné atmosféře. Hráči se rozdělili podle dresů na bílé a barvené a rasově nespecifikovaného Jaromíra Čížka, který vzal své nejlepší pyžamo a zápas rozhodoval.
Díky bruslařským schopnostem měli bílí velkou převahu, pouze se bránili, a když se střemhlav vrhnuli do útoku, tak byli zastaveni odpískaným ofsajdem, jehož dodržování nevěnovali někteří hráči žádnou pozornost. Skóre otevřel Jiří Vráždil. Svoji úlohu v mužstvu vzal poněkud vážně neboť po vstřelené brance dobruslil ke střídačce a na imaginární postavu v pozadí zavolal „Díky, že jsi mě dneska postavil, Růžo.“ Po druhém gólu se již na svého imaginárního přítele pouze usmál. Další branky následovaly od ostatních hráčů a skóre se zastavilo na výrazném rozdílu ve prospěch bílých.
Skóre ale nebylo tím hlavním, proč se hokejový zápas uskutečnil. Šlo zejména o lásku ke sportu a pohybovým aktivitám všeho druhu, což je jedna z důležitých vlastností člověka. Autor článku tento „mač“ považuje za jasný důkaz toho, že netřeba dokazovat ostatním (nebo sobě) svoje schopnosti, pokud chce člověk sportovat. Stačí pouze propocené oblečení a dobrá nálada. A to je podstatné.
Fotografie z utkání na:
http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20100107LedoveOstri#
Další fotografie ze všech sportovních akcí zaměstnanců EPCOSu a zápisy z utkání na novém webu
http://sportepcos.blogspot.com/
Žádné komentáře:
Okomentovat