čtvrtek 10. května 2012
pondělí 5. prosince 2011
Epcos vs. Bonar 2011-09-17
Bylo sedmnáctého září... Od
rána den, jako každý jiný. Na světě se dělo mnoho věcí. U Taj Mahalu vybuchla
bomba (mimo jiné další bomby ten den). Kara Kennedyová zemřela na infarkt. Hugo Chavez podstoupil další chemoterapii.
Řecko odsunulo řešení finanční krize. Lionel Messi dal hattrick (zase). A svět
objevil nového superhrdinu.
Sluneční paprsky poledního
slunce se prodíraly větvemi stromů a dopadaly na opálené šíje mladých, statných
mužů čekajících na sportovní zápolení se spřátelenou firmou Bonar. Byly
vysláni, aby reprezentovali firmu, ve které už nějaký čas tráví třetinu svého
života (někteří i déle). Aby reprezentovali svého chlebodárce. Aby po vítězném
tažení vyvěsili svůj prapor co nejvýše. Před více než dvěma tisíci let by se
jim říkalo gladiátoři a bojovali by o svůj život. Museli by prolít krev svého
soupeře, aby sami přežili. Nevyhnutelné. Kruté. Zábavné? Těžko. Nesmyslné?
Rozhodně. O dva tisíce let později. Princip je víceméně stejný. Je nezbytné
soupeře porazit. Někdo musí prohrát. V těch "civilizovanějších"
sportech se již neprolévá krev. Ale "zábavné" jsou stejně.
Naši novodobí gladiátoři
byli připraveni vstoupit do arény, která měla určit jejich osud. Ale kdosi je
předběhl. Z oploceného hřiště se ozývala píšťalka a na umělém trávníku se prohánělo
několik mladých mužů. Byli snad ještě statnější než naši hrdinové, jejich
obličeje byly líté zapálením a agresivitou, dresy praskaly pod tlakem
pumpujících svalů. Došlo k organizačnímu omylu a schylovalo se k potupnému a
trapnému opuštění bojiště bez boje. Naši hrdinové byli připraveni odejít i bez
sehraného utkání. Přesila uvnitř arény byla nesrovnatelná. Nebylo žádné východisko. Nebyla žádná síla,
která by dokázala během několika minut dostat pětadvacet silných, mladých mužů
ze hřiště. Jak hluboce se mýlili. Ze stínu nejbližšího stromu se odlepila
postava, která se do té doby pouze ramenem opírala o hrubou kůru stromu.
"Neakceptuje se!"
Procedil muž mezi zuby. Jeho oči přejížděly ze strany na stranu nad obroučkou
černých brýlí. Podzimní vánek pročesával prošedivělé skráně, které dodávaly na
vážnosti tváři, v níž byl vepsán příběh těžkého života. Dvoudenní vousy
přibrušovaly již tak ostře řezané rysy ošlehané tváře. Svaly na krku hrály v
neznámém rytmu. Tělo sportovce obepínal elastický cyklistický dres a lesklé
elastické kalhoty. Hranaté tvary dávaly tušit neobvykle vypracovanou
muskulaturu ukrytou pod umělým vláknem. Cyklistické rukavice s ustřiženými
prsty byly ležérně rozepnuté. "Máme zaplaceno, musejí odejít!"
Sveřepou chůzí se vydal směrem ke hřišti. Nemohl si nevšimnout obdivných
pohledů, provázejících jeho průchod skupinou mladíků, kteří se nyní cítili
morálně nezralí a charakterově nevycválaní. Jeden z nich se dokonce neudržel a
fascinovaně a bezděky pohladil mužovo pevné rameno. Mladíci si vyměnili nesměle
tázavé pohledy. Takovou reakci od muže nečekali. Spíš pár omluvných a
vševysvětlujících vět ale takto rázné řešení z nich nečekal nikdo. Mezitím muž
prošel jejich skupinkou, minul omdlévající a vzdychající ženy, které neunesly
tíhu situace a vešel jednokřídlou brankou na hřiště.
Vzduch byl náhle jiskřivý a
hutný. Z neznámého zdroje se vzduchem nesly táhlé tóny harmoniky. Umělá
tráva pod jistými kroky ulehala a vydávala šustivý zvuk. Ptáci přestali zpívat.
Muž si nenuceně zapnul rukavice. Jeho neochvějná chůze upoutala pozornost
několika hrajících mladých mužů. Jejich pozornost se už ke hře neměla nikdy vrátit.
Muž se zastavil před lavičkou, na které seděli zřejmě zodpovědní lidé.
"Okamžitě odejděte." Zasyčel muž výhružně. "A ty si jako kdo,
frajere?" odpověděla lavička. "Vystřel vocaď, nebo ti to sexy triko
vomotám kolem krku, abdužaparove!" Hlasitý smích upoutal pozornost
hrajících mužů, kteří nechali zápas zápasem a obestoupili muže. „Neakceptuje
se!“ Odvětil neústupným polohlasem muž. „Puste mě na něj. Já toho smrada
srovnám.“ Ze zadních řad se začal protlačovat muž, který o hlavu převyšoval i
ty nejvyšší jedince. „Neblázni Karle, ten ti za to nestojí.“ Snažil se někdo
situaci ještě zachránit. Ale to už Karel stál naproti muži. Byl o dvě hlavy
větší. Ramena měl přes celý obzor, takže náš nebojácný hrdina neviděl nic
jiného než Karlova ramena. A jeho brunátný obličej.
Na okamžik zmizel svět
kolem. Zůstaly pouze dva pohledy uprostřed matrixu, které se střetly v lítém
psychologickém souboji. Pro přítomné to byl zlomek vteřiny ale oba soupeři
tento mihotavý okamžik vnímali jako celé století. V divokém víru se kolem
jejich pohledů zmítaly šílené myšlenky a představy, které jim jako ten
nejkrutější režisér přehrával rozum řízený jejich obrovským EGEM. Muž zvažoval
pro a proti případného útoku ale nezapomínal ani na obranu. Připravoval se na
všemožné situace, které by jej mohly překvapit. Navíc si hlídal své tělesné
projevy. Slabost v kolenou či třes rukou by jej v této situaci
znevýhodnily. Nechtěl být diskvalifikován. Musel si být jistý svým vzezřením.
Musel si být jistý sv… PLESK!
Muži na tváři přistála
obrovská Karlova dlaň. Zvuk úderu připomínal zvuk kilogramu vepřového masa,
které někdo z výšky hodí na špalek. Náš hrdina proletěl skrze hradbu těl.
Dokázal udržet rovnováhu tak tak, že nespadl na zem. „Vem si s sebou tu
tvoji partu buzíků a vypadněte vocaď, nebo ti našiju druhou,“ pronesl Karel,
otočil se k muži zády a považoval věc za vyřízenou. „Neakceptuje se,“ ozvalo
se ze směru, kde před zlomkem vteřiny stál náš hrdina. Nyní stál naproti
Karlovi. Nikdo nedokázal postřehnout pohyb, kterým se muž přemístil. „Vy
odejdete!“ Sykl temně a kolem dvojice se zvedl oblak umělé trávy a černých
kousků gumy. Všem přihlížejícím spadla čelist v jednotícím mlaskavém
zvuku. Něco takového nikdo nečekal. Rváčská bouře po chvíli ustala. Muži stáli
naproti sobě. Karel těžce oddechoval. „S tímhle já nechci mít nic společnýho.“
Hlesl zlomeným hlasem neznatelně a spěšně začal sbírat své věci. Jeho kolegové
ho napodobili a během minuty bylo hřiště prázdné. Muž si upravil dres pod nímž
na chvíli zasvítil modrý trikot, červené slipy a žlutý pásek, rozvolnil
rukavice bez prstů a chopil se fotoaparátu…
Po této události se na
hřišti již nic zajímavého nestalo. Tým v tyrkysových dresech sehrál
fotbalové utkání s hráči spřátelené firmy BONAR. Výsledek není
v tomto ohledu vůbec důležitý, protože mladíci v modrém nemohli právě
skončenou událost dostat dlouho z hlavy. Tento článek toho budiž důkazem,
neboť jeho autor má onen dramatický výjev před očima dodnes.
Pokud odhlédneme od této
události, bylo by nefér nezmínit velmi srdečnou a přátelskou atmosféru, ve
které se fotbalové utkání odehrálo. Hráčům EPCOSu s.r.o. přišlo až nemístné
střílet branky do sítě kamarádského BONARu což bylo beze slova ihned schváleno.
Správnost takového rozhodnutí byla potvrzena následným přesunem do sídla firmy
BONAR, kde došlo k prohlídce výrobní budovy. Zájemci kladli natolik
všetečné dotazy, že prohlídka záhy končila za prohýbajícím se stolem a po každé
další otázce jim byl vložen do nenasytných úst vynikající smažený řízek
následován dokonale vychuceným bramborovým salátem a dalšími laskominami jak
pevného tak tekutého skupenství. Touto cestou bych chtěl jménem zúčastněného
týmu EPCOS ještě jednou firmě BONAR poděkovat za příjemně strávené odpoledne a
večer kvůli kterému hráči EPCOSu opět rádi prohrají.
Co dodat. Snad jen, že
podobné a(tra)kce by se mohly opakovat a to zejména pod organizační hlavičkou
firmy EPCOS s.r.o., neboť co dělá firmu firmou? Hala? Stroje? Kdo byl toho dne
přítomen, tomu bylo jasné, že firmu firmou dělají pracovníci. A firma BONAR je
důkazem, že se dá uspět na trhu i se spokojenými pracovníky. Netřeba nikoho
vykořisťovat, netřeba se k pracovní síle stavět jako k fluktující a
kdykoliv nahraditelné komoditě. Lidé dělají firmu. A podle toho je potřeba se
k nim chovat. A pokud to někdo stále ještě nechápe, doporučuji navštívit
firmu BONAR a přeptat se tam na pár věcí.
středa 12. října 2011
úterý 21. září 2010
Turnaj 10 let EPCOS; Loučná nad Desnou
Chemické stopy zůstávající za dopravními letadly se spojily v olověnou clonu, která se rozprostřela po celé obloze a nedovolila slunci, aby svými paprsky prosvětlilo a prohřálo šedé a opuštěné město. Studený déšť zaháněl promoklé postavy zpět do suchých budov a udržoval v ulicích tichou prázdnotu a schizofrenní náladu. Pouze pár odvážlivců nedbalo varování živlů a s batohy na zádech se vydalo vstříc mnohem drsnější realitě.
Toho dne se mělo oddělit zrno od plev. Pouze ti nejotrlejší z otrlých byli toho dne připraveni postavit se do arény plné bláta a vody. Drsní novodobí gladiátoři se měli utkat mezi sebou, aby pobavili kastu přítomných diváků lačnících po krvi. A tomu všemu přihlížel jeden člověk. Jediný člověk s absolutní mocí, který rozhodoval o životě a smrti bojujících skupin. Člověk se spirituálními zkušenostmi. Ano. Michal Gross.
U příležitosti desátého výročí působení EPCOSu s.r.o. v Šumperku se v Loučné nad Desnou v rámci podnikové oslavy konal v sobotu 4.9.2010 i futsalový miniturnaj. Přihlášení hráči se shromáždili v šatně, kde se po hromadném obnažení rozlosovali do čtyř mužstev.
Kojoti - Jiří Vráždil, Roman Weinlich, Radim Piňos, Jiří Horák, Čestmír Jarolím, Josef Viktořík
Brasil - Karel Hůlka, Ladislav Sita, Carlos Hörlle, Miroslav Rýznar, Stanislav Rýznar
Pašeráci - Lukáš Škalda, Jiří Katzer, Zdenek Zimmermann, Petr Šindler, Jiří Dostál
Dyslektici - Jiří Fibigr, Marcos Hörlle, Onřej Vacenovský, Aleš Vařílek, Karel Slončík
Síly byly po losu velice vyrovnané a ani jeden tým nebyl vyloženým favoritem i když o mužstvu Dyslektiků se v kuloárech šuškalo, že budou těžko k poražení. Možná toto stigma Dyslektikům svázalo nohy a zápasy se vyvíjely poměrně nečekaně. A možná je také svázal název týmu, který jim přiřkl nepřejícný a zlomyslný jedinec ze soupeřícího týmu, aby tak oslabil jejich sílu a pochroumal sebevědomí. Byl to rozhodující tah?
Bohužel zápis z turnaje byl ztracen pravděpodobně během následujících oslav ve víru šíleného diskotance sv. Víta na ztrouchnivělém tanečním parketu. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že z něj byly ubaleny pochybné cigarety, které poté byly vykouřeny pod DJovým pultem v elektrizujícím přítmí. Autor článku má tedy k dispozici pouze vlastní vzpomínky, které jsou poněkud rozmazané díky tomu, že po turnaji polknul kuřecí steak bez kousání načež ztratil vědomí a probudil se až po vypitém pátém pivu se svítícím náramkem na levém zápěstí.
Vítězem turnaje se po stabilně kvalitních výkonech a nejdůležitějším zlatém gólu Ladislava Sity v posledních vteřinách posledního zápasu stal tým Brasil. Síla týmu byla vybudována na emotivních základech, kdy před turnajem v šatně poznal autor článku, podle nepřirozeně huňatého ochlupení zad, svého dávno ztraceného nevlastního bratra Stanislava. Což korunoval Karel Hůlka svým nadpřirozeně huňatě ochlupeným břichem a zjištěním, že také patří do rodiny přes devatenácté koleno. Ladislav Sita ani Carlos Hörlle na sobě žádná rodinná znamení neshledali ale emoce ostatních spoluhráčů spojily pět mužů v jediný, perfektně šlapající celek.
Druhé místo vybojoval tým Kojotů a to díky tomu, že se v jejich řadách nacházel nejlepší střelec turnaje Jiří Horák, který si dokonce na konto připsal hattrick. Za týmem Brasil totiž skončily zbylé tři týmy se stejným počtem bodů a rozhodovaly vstřelené branky. Radim Piňos zajišťoval kreativitu mužstva, Roman Weinlich s Čestmírem Jarolímem jistotu v obraně, Jiří Horák branky, Josef Viktořík MDF stěnu v brance a Jiří Vráždil se staral o to, aby byl na každém záběru přítomného fotografa.
Zkušený Lukáš Škalda se chopil vedení mužstva Pašeráků, kteří profesorským fotbalem vybojovali třetí místo. Jiří Katzer brousil se Zdenkem Zimmermannem křídelní prostory a Petr Šindler brousil protihráče. Neprůstřelnou vestu ve své svatyni roztáhnul Jiří Dostál.
Hořkou pachuť prohry a poslední místo oplakal tým Dyslektiků. Ambice nejsilnějšího mužstva se rozplynuly po zásahu plazmové zbraně mimozemských nájezdníků v neviditelných létajících talířích. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč buldočí výkon Jiřího Fibigra, zkušená hra Karla Slončíka, nevyčerpatelný náboj energie Marcose Hörlleho, technická ekvilibristika Aleše "Wařmena" Vařílka a metané kozelce brankaře Ondry Vacenovského, neskončily zákonitou výhrou.
Sekretariát sportovního týmu SPORT.EPCOS by tímto chtěl poděkovat všem hráčům, kteří se zúčastnili a zejména hráčům kmenovým, kteří dokázali, že peníze investované podnikem do sportovního vyžití zaměstnanců, nejsou peníze vyhozené oknem.
Chlapci děkujeme, má to smysl!
Fotografie z turnaje na webu http://sportepcos.blogspot.com/
neděle 5. září 2010
Turnaj 10 let EPCOS; Loučná nad Desnou
Některé týmy měly nejednotnou rozcvičku!
První fotky z akce jsou zde: http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20100905Turnaj10LetEPCOS#
čtvrtek 1. července 2010
O pohár ředitele PRAMETu 2010-06-05
5. 6. 2010 bylo krásně. Po sérii propršených dní, ba i týdnů zničehonic vyšlo slunce a chystalo se vytáhnout všechny na čerstvý vzduch. Ne tak skupinu nohejbalových nadšenců, kteří si to namířili do tělocvičny III. ZŠ, aby zde propotili den pod střechou v rámci pravidelného nohejbalového turnaje O pohár ředitele PRAMETu za účasti zaměstnanců obou společností. Tentokráte se letní turnaj nekonal v areálu hasičské zbrojnice anóbrž v tělocvičně a to z toho důvodu, že po poslední nohejbalové akci EPCOSu a PRAMETu museli hrdinní hasiči vykopat a vyměnit antuku na obou dvorcích a areál zbrojnice vysířit a vypálit plameny likvidujícími všechny nežádoucí organismy a patogeny. Hasičský sbor také zvažuje podání žaloby za veřejné pohoršení a nabádání k protistátní podvratné činnosti.
EPCOS se tentokrát vytasil s rekordními sedmi týmy ve složení:
Chuck Norris Gang
Jan Šimeček, Zbyněk Šíbl, Miroslav Rýznar
Grošáci
Michal Gross, Pavel Zatloukal, Čestmír Pekárek
Krátké šlachy
Libor Bryx, Lukáš Škalda, Martin Komínek
Amatéři
Roman Weinlich, Jaroslav Tureček, Ondřej Vacenovský
Nelidské zdroje
Petr Štěpánek, Jiří Katzer, Zbyněk Miler
Micubišiho děti
Aleš Vařílek, Stanislav Berger, Ivo Panák
Zirkoni
Milan Hubáček, Pavel Holínka, Jan Jarolím, Čestmír Jarolím
EPCOS o dva týmy převýšil počet týmů PRAMETu a prakticky tak získal početní výhodu, která ale hraje roli maximálně ve válce (a to ne vždycky) ale ne při nohejbalu. Bohužel hrající redaktor a větší počet mužstev než dvě je pro přesné zachycení turnaje nepřekonatelná překážka a proto se budeme věnovat spíše mužstvům a jejich přednostem či slabinám než jednotlivým zápasům.
Chuck Norris Gang – jediný tým, který má ve svém středu (resp. na síti) hráče, který dokáže udělat rozštěp bez rozcvičení a bez předchozího varování, čehož využívá zejména proti psychicky labilním soupeřům. Tým je to kompaktní a při dobré psychické pohodě je schopen ohrožovat i nejlepší družstva avšak dobrá psychická pohoda se objevuje zřídkavě a tak Chuck Norris Gang (dříve Pramet Terror) pravidelně okupuje první místa druhé poloviny startovního pole.
PLUSY: moment překvapení
MINUSY: pasivní hra
Grošáci – nový tým, avšak z velmi zkušených hráčů, kteří svoji zkušenost nedokázali přetavit v cenný kov. Jejich neúspěch působí až podezřele, vzhledem k tomu, že na jejich neúspěch byl v Tip-sportu vypsán vysoký kurs a Michal Gross po turnaji potřeboval rychle odejít a byl poté asi týden nezvěstný, načež se opět objevil ale s novým autem. Redakci velmi zajímá výsledek Grošáků na příštím turnaji, kdy bude vypsán vysoký kurs na jejich úspěch. Vyhrají? Aneb potřebuje Čestmír Pekárek nové auto?
PLUSY: velké zkušenosti
MINUSY: nedostatek bojovnosti všech hráčů, chybí týmový duch
Krátké šlachy – tým s ligovým hráčem, který dal přednost práci na lisovně MAG před profesionálním nohejbalovým klubem SK Fußtennis macht Frei – Bludov, Liborem Bryxem, který svými gumovými klouby drží tento tým na předních příčkách. Jeho smeče přivádí soupeře k bezradnému fňukání a zoufalým gestikulacím. V poslední době se pravidelně umisťují na předních příčkách a nesmíme opomenout, že Krátké šlachy patří k nejlepším týmům EPCOSu.
PLUSY: zkušenosti Libora Bryxe
MINUSY: zkušenosti Libora Bryxe
Amatéři – tým, který neváhá obětovat vlastní zdraví pro úspěch celého kolektivu. Sado-masochistické smeče dua Tureček-Vacenovský nutí organizátory mít připravený telefon s rychlou volbou čísla 155. Při správné volbě hráče na síti je útočná síla velmi intenzivní a solidně odvedená práce na příjmu dotváří kompaktní výkonnost Amatérů, jejichž ambice vždy právem směřují mezi nejlepší týmy.
PLUSY: někdy výborná hra na síti
MINUSY: někdy zbrklá hra na síti
Nelidské zdroje – mysteriózní tým s mysteriózními výkony. Redakce Zpravodaje byla požádána o pomoc při pátrání po záhadě trojúhelníku Štěpánek-Katzer-Miler. Jejich výkonnost na začátku turnaje je nekompromisní a nedávají nikomu šanci, avšak s přibývajícím časem se jejich schopnost bodovat vytrácí kamsi mimo nohejbalové hřiště. Postup ze skupiny mezi první čtyři mají vždy jistý, ale tím jejich vítězné zápasy končí. Redakce bude kontaktovat známého záhadologa Ivana Mackerleho, s žádostí o audit týmu Nelidské zdroje.
PLUSY: v základní skupině k neporažení
MINUSY: tajemná a nevysvětlitelně vypočitatelná recesivní výkonnost
Micubišiho děti – tým, pro jehož komentář se těžce hledají slova. Ambice týmu vymizely po prvních odehraných míčích. Nedostatek komunikace a špatná volba rozestavení hráčů v poli zapříčinily, že se mužstvu nepodařilo naladit na vítěznou vlnu a tým turnajem prošel jako mutující pubescent pláží plnou polonahých adolescentek – vzrušený a neúspěšný. Frustrace z nevyhraných utkání zhoršila již tak špatnou komunikaci a Micubišiho děti mají do příštího turnaje na čem pracovat.
PLUSY: hráči se jako jedni z mála neopíjeli
MINUSY: nedostatek komunikace a týmové soudržnosti
Zirkoni – tým s rodinnými vazbami na pražskou Slavii se turnaje zúčastnil pouze z exhibičních a propagačních důvodů avšak na jejich hře to bylo pramálo poznat. Jednotnými dresy a uvolněnou hrou, ne však lehkomyslnou, působil žlutý tým jako zjevení siluety Panenky Marie Podsrpenské na kyselým deštěm promáčené zdi. Spolu s týmovou komunikací na reprezentační úrovni je mohlo spojení všech zmíněných faktorů vynést na přední pozice, avšak neúspěšný boj s technikou odsoudil Zirkony do druhé poloviny startovního pole.
PLUSY: výborná komunikace, nasazení
MINUSY: technika
Bohužel se redakci do uzávěrky nepodařilo zajistit oficiální výsledky turnaje. Ty však pro tyto mladíky nejsou důležité. Podstatné pro ně je strávit krásný slunečný den v parné tělocvičně a se zapařenými půlkami se vztekat nad každým pokaženým míčem. A kdo ten den neodešel s vlkem, odešel alespoň s přesvědčením, že příště to bude určitě lepší…
pátek 15. ledna 2010
Ledově ostří
Setmělou halou se rozléhaly osamocené kroky. Ozvěna byla umocněna váhavým tichem, které narušovaly pouze tlumené hlasy vycházející zpoza jedněch z mnoha dveří rozesetých po stěnách haly. Právě ony dveře skrývající jediný zdroj hluku v temné hale se otevřely a nevelký půlkruh světla na okamžik vnesl známky života do chladného prostoru. „Ty voe, on má fakt zmijovku.“ Ozvalo se z tepající místnosti a zavírající se dveře s hlučným vrznutím utlumily hlasitý řehot a opět vrátily halu do říše tmy. Kolem hlavního vchodu proběhl s ustrašeným štěknutím toulavý pes a zmizel za plechovým plotem…
Díky organizačním schopnostem a neutuchající touze Miroslava Křenka a nabytým hokejovým zkušenostem Jiřího Schöna s chodem zimní haly v Šumperku se 7.1.10 podařilo zorganizovat akci, dříve mnohými škarohlídy a morousy považovánu za nemožnou a to skutečné hokejové utkání na zimním stadionu v Šumperku.
Na „zimáku“ se sešla sestava vskutku „vyrovnaná“. Od každého stupně hokejové výstroje a bruslařských schopností něco. Ivan Mazáč s tlumivou zmijovkou na hlavě a neuvěřitelným úsměvem po celou dobu zápasu (kdo neviděl, neuvěří), Michal Gross s univerzálním kulichem pod kterým skrýval 17 náhradních puků a termosku s horkým čajem, Jiří Vráždil se lvíčkem na prsou a s třiceticentimetrovou hokejkou, kterou si ještě jako malý chlapec koupil jako suvenýr na svém prvním výletu do Šumperka, David Řepa s profesionální výstrojí z džínoviny a s bruslemi s invertovaným žlábkem, Jiří Bauer s anatomicky tvarovanou helmou, která mu přidávala na výšce dobrých sedmdesát centimetrů a nebýt nízkého stropu v hale, stal by se nejobávanějším hráčem na ledu. Nesmíme zapomenout ani na Jana Šimečka a jeho vypůjčené kompozitové brusle a super těsné hokejové kalhoty, které jsou teprve ve vývoji ve firmě Nike Bauer a na testování u něj a u kanadského mužského národního baletu v Ottawě, Zbyňka Šíbla s takovým startem na puk, že když se dostal na místo přihrávky, byl již puk mezi ostatními na střídačce, Čestmíra Pekárka, který se od mantinelu odrážel zásadně hlavou a přihrávky přebíral pouze vleže, Miroslava Křenka, jehož juniorská červená helma téměř vždy signalizovala odpískaný ofsajd a neznámého sebevraha, který se pouze s bruslemi na nohou a hokejkou v ruce vždy vrhal střemhlav proti mantinelu až jeho svetr s norskými vzory byl záhy obalený krvavým sněhem. Druhý konec hokejových nadšenců byl reprezentován Čeňkem Dresslerem, Ondřejem Dostálem a Jiřím Schönem, jejichž hokejové schopnosti a perfektní výkon (byť omezený na minimum přijatelné pro ostatní) nelze nijak vtipně komentovat.
Ostatní hráči již ničím zvláštním reportéra neupoutali. Zápas se odehrával ve velmi přátelské až rozverné atmosféře. Hráči se rozdělili podle dresů na bílé a barvené a rasově nespecifikovaného Jaromíra Čížka, který vzal své nejlepší pyžamo a zápas rozhodoval.
Díky bruslařským schopnostem měli bílí velkou převahu, pouze se bránili, a když se střemhlav vrhnuli do útoku, tak byli zastaveni odpískaným ofsajdem, jehož dodržování nevěnovali někteří hráči žádnou pozornost. Skóre otevřel Jiří Vráždil. Svoji úlohu v mužstvu vzal poněkud vážně neboť po vstřelené brance dobruslil ke střídačce a na imaginární postavu v pozadí zavolal „Díky, že jsi mě dneska postavil, Růžo.“ Po druhém gólu se již na svého imaginárního přítele pouze usmál. Další branky následovaly od ostatních hráčů a skóre se zastavilo na výrazném rozdílu ve prospěch bílých.
Skóre ale nebylo tím hlavním, proč se hokejový zápas uskutečnil. Šlo zejména o lásku ke sportu a pohybovým aktivitám všeho druhu, což je jedna z důležitých vlastností člověka. Autor článku tento „mač“ považuje za jasný důkaz toho, že netřeba dokazovat ostatním (nebo sobě) svoje schopnosti, pokud chce člověk sportovat. Stačí pouze propocené oblečení a dobrá nálada. A to je podstatné.
Fotografie z utkání na:
http://picasaweb.google.cz/Sport.Epcos/20100107LedoveOstri#
Další fotografie ze všech sportovních akcí zaměstnanců EPCOSu a zápisy z utkání na novém webu
http://sportepcos.blogspot.com/středa 13. ledna 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)